Kapitola šestá: Relax

Tento víkend byl opět ve znamení relaxu… Prokrastinace dostala nový rozměr a spolu s jídlem začínám cítit, že to nebude uplně jednoduché. V pátek mi nebylo úplně nejlépe co se týče psychické stránky mé komplikované osobnosti, ale večerní výlet do Liquer Store (obchod s chlastem) to docela dobře spravil. Podařilo se nám naplnit alespoň z části naši velkou ledničku kartony piv a taky ji hned vzápětí trošku vyprázdnit. A šlo se na oslavu narozenin kamaráda Salvadora ze Španělska. Ale abyste si nemysleli, že to tu s tím alkoholem přeháním, tak musím dodat – většinu týdne jsem střízlivý a pilně chodím do školy…

Sobota

V sobotu ráno po studené sprše (asi chápete proč 🙂 ) jsem se vydal na svém vehiklu značky Magna, které by se dalo nazvat kolem jen ztěžka, za svou host rodinou. Byl jsem pozván na výlet do prérie nedaleko od Manhattanu na procházku. Když jsem k nim dorazil, narval jsem se palačinkami s ovocem na podivně pálivý způsob a byl čas vyrazit… Naše čtyřčlenná výprava se sestávala z Gerlindy (adoptivní matka), její sestry, manžela sestry a mě. Celkem se nám podařilo ujít asi 10 km a viděli jsme divoké krocany, jeleny, bizona, ochočené krávy a nějakou tu další havěť, jako motýly apod. Krajina, ač to tak asi na fotkách nevypadá, extrémně připomínala Skotsko. Sice jsem tam nikdy nebyl – ale určitě to tam takhle vypadá…

Následoval oběd ve fastfoodu – obložená bageta a hranolky s Coca-Colou. A byl čas na to prohlédnout si místní vojenskou základu Fort Riley. Kluci a holky, co tam jeli na vlastní pěst na jakýsi “den otevřených dveří”, tam prolézali tanky a stříleli z kulometů. Já jsem autem projel snad celou základnu a Gerlinda mi popisovala jak to tam funguje a jak se dostat do armády – prostě ty důležitější věci. Celá základna je docela velká – co je ještě větší je střežené město hned vedle, kde žije odhadem tak 30 000 vojáků a jejich rodinných příslušníků. Jen tak z hecu tak loni přibyla čtvrť s úplně novými domy, školou, nemocnicí a kompletním zázemím. Armáda a zvlášť v rodině Lindsey-ových tu hraje velmi důležitou sociální i ekonomickou roli.

Konec výletu jsme završili u místní přehrady, které je konec konců dost podobná každé jiné v ČR.

Když jsem přišel na pokoj, dal jsem si 14 minut šlofíka, než byl čas jít na večeři a poté na koncert Lindsey Stirling. Spostě z Vás to jméno asi nic neřekne, ale je to houslistka, která u hraní moderní hudby i tančí. V Česku sehnat lístek docela problém – tady zadarmo v kampusu.

Po super zážitku jsem se ještě vydal do Aggievillu, což je místní čtvrť kde jsou jen bary (taková ostravská Stodolní), na Fishbowl = Vodka s džusem v akvárku. Pak jsem si dal pár her kulečníku a jeli jsme domů, anžto jsem toho měl plný brejle.

Neděle se nesla ve znamení dělání úkolu. Normálně bych ho mě hotový tak za 30 minut. Tady mi to ale trvalo celé odpoledne.

PS: možná jste si všimli, že mezi jednotlivými příspěvky jsou určité časové mezery. Není to tím, že by se tu nedělo nic zajímavého – většinou každá kravina je trochu jiná než u nás a stála by za poznámku. Je to prostě tím, že si ty dny tak nějak nepamatuju, jak splývají v týdny a s odstupem času je to čím dál horší rozlišit je mezi sebou.

Zajímavost na závěr

Jeden americký student byl vyloučen ze školy, protože pokousal svého spolubydlícího do prstu. Ten poté musí jít na dvě operace (je to malíček – nic vážného). Jeden český kamarád se zase zranil při basketu a tak už jsme si taky vyzkoušeli jak to funguje v nemocnici. Nebojte, je v pohodě a už zase skáče přes kaluže, kterých tu mimochodem docela přibývá, protože tu stále častěji prší. Takže i takový věci se tu dějí.