Kapitola šestá: Relax

Tento víkend byl opět ve znamení relaxu… Prokrastinace dostala nový rozměr a spolu s jídlem začínám cítit, že to nebude uplně jednoduché. V pátek mi nebylo úplně nejlépe co se týče psychické stránky mé komplikované osobnosti, ale večerní výlet do Liquer Store (obchod s chlastem) to docela dobře spravil. Podařilo se nám naplnit alespoň z části naši velkou ledničku kartony piv a taky ji hned vzápětí trošku vyprázdnit. A šlo se na oslavu narozenin kamaráda Salvadora ze Španělska. Ale abyste si nemysleli, že to tu s tím alkoholem přeháním, tak musím dodat – většinu týdne jsem střízlivý a pilně chodím do školy…

Sobota

V sobotu ráno po studené sprše (asi chápete proč 🙂 ) jsem se vydal na svém vehiklu značky Magna, které by se dalo nazvat kolem jen ztěžka, za svou host rodinou. Byl jsem pozván na výlet do prérie nedaleko od Manhattanu na procházku. Když jsem k nim dorazil, narval jsem se palačinkami s ovocem na podivně pálivý způsob a byl čas vyrazit… Naše čtyřčlenná výprava se sestávala z Gerlindy (adoptivní matka), její sestry, manžela sestry a mě. Celkem se nám podařilo ujít asi 10 km a viděli jsme divoké krocany, jeleny, bizona, ochočené krávy a nějakou tu další havěť, jako motýly apod. Krajina, ač to tak asi na fotkách nevypadá, extrémně připomínala Skotsko. Sice jsem tam nikdy nebyl – ale určitě to tam takhle vypadá…

Následoval oběd ve fastfoodu – obložená bageta a hranolky s Coca-Colou. A byl čas na to prohlédnout si místní vojenskou základu Fort Riley. Kluci a holky, co tam jeli na vlastní pěst na jakýsi “den otevřených dveří”, tam prolézali tanky a stříleli z kulometů. Já jsem autem projel snad celou základnu a Gerlinda mi popisovala jak to tam funguje a jak se dostat do armády – prostě ty důležitější věci. Celá základna je docela velká – co je ještě větší je střežené město hned vedle, kde žije odhadem tak 30 000 vojáků a jejich rodinných příslušníků. Jen tak z hecu tak loni přibyla čtvrť s úplně novými domy, školou, nemocnicí a kompletním zázemím. Armáda a zvlášť v rodině Lindsey-ových tu hraje velmi důležitou sociální i ekonomickou roli.

Konec výletu jsme završili u místní přehrady, které je konec konců dost podobná každé jiné v ČR.

Když jsem přišel na pokoj, dal jsem si 14 minut šlofíka, než byl čas jít na večeři a poté na koncert Lindsey Stirling. Spostě z Vás to jméno asi nic neřekne, ale je to houslistka, která u hraní moderní hudby i tančí. V Česku sehnat lístek docela problém – tady zadarmo v kampusu.

Po super zážitku jsem se ještě vydal do Aggievillu, což je místní čtvrť kde jsou jen bary (taková ostravská Stodolní), na Fishbowl = Vodka s džusem v akvárku. Pak jsem si dal pár her kulečníku a jeli jsme domů, anžto jsem toho měl plný brejle.

Neděle se nesla ve znamení dělání úkolu. Normálně bych ho mě hotový tak za 30 minut. Tady mi to ale trvalo celé odpoledne.

PS: možná jste si všimli, že mezi jednotlivými příspěvky jsou určité časové mezery. Není to tím, že by se tu nedělo nic zajímavého – většinou každá kravina je trochu jiná než u nás a stála by za poznámku. Je to prostě tím, že si ty dny tak nějak nepamatuju, jak splývají v týdny a s odstupem času je to čím dál horší rozlišit je mezi sebou.

Zajímavost na závěr

Jeden americký student byl vyloučen ze školy, protože pokousal svého spolubydlícího do prstu. Ten poté musí jít na dvě operace (je to malíček – nic vážného). Jeden český kamarád se zase zranil při basketu a tak už jsme si taky vyzkoušeli jak to funguje v nemocnici. Nebojte, je v pohodě a už zase skáče přes kaluže, kterých tu mimochodem docela přibývá, protože tu stále častěji prší. Takže i takový věci se tu dějí.

Kapitola pátá: Sport

Minulý víkend (vím že je to už dávno) jsme s klukama byli na fotbale a baseballu… Myslím, že můžu říct, že jsem viděl nevídané a slyšel neslýchané. 

Football

Před každým zápasem ve fotbale je taková zajímavá “párty” s názvem Tailgating. Ona to ve skutečnosti není ani tak párty jako několik stovek grilů a tisíce lidí, kteří přišli před stadion a na parkovišti dělají barbecue a pijí pivka co to jde… Alkohol se tu sice na veřejnosti pít nesmí, ale na zápasech (ne školních) a před nimi se to tak nějak toleruje. Na stadion jsem se vydal asi 1,5 hodiny před začátkem a zpětně toho i přes 40°C vedro nelituji. Seděl, nebo spíš stál, jsem zhruba ve čtvrté řadě hned u hřiště a před námi se celou dobu předváděli roztleskávačky. Takže bylo na co koukat 🙂 

Zápas začal a abych to tak shrnul celé to je velmi organizované fandění se spoustou pravidel a pokřiků. Do toho všeho hraje, podle mě brutální, orchestr.

Baseball

Další den ráno jsme vstali a před poledne vyrazili směr Kansas City, kam nás velmi ochotně hodil kamarád Jack se svým obřím Chevroletem. Když jsme byli asi 20 km před KC, tak jsme si řekli, že by nebylo úplně špatný najít nějaký nocleh, a tak jsme začali na mobilu hledat nějaký levný motel. První pokus Jack odmítl s odůvodněním, že jestli to chceme přežít, tak musíme spát v části města spadající pod Missouri. No druhej pokus už schválil a tak nás vyhodil před hotelem a pomohl s ubytováním. Potom jsme zůstali už sami ve čtyřech a vydali se ulovit něco k snědku. Bohužel v neděli tak nějak asi celé město moc nefunguje, ale naštěstí jsme našli dost dobrou hospodu, kde dělali perfektní burgery. Následovala funky jízda s Íránským taxikářem na stadion. Hru vám asi nemusím moc popisovat, každopádně těsně před koncem se přihnala bouřka, vítr vzal všechen bordel ze stadionu a začal ho rozhazovat kam to šlo. Takže taky sranda 🙂

Druhý den jsme se ještě zašli kouknout na Památník 1. sv. války a do takové lepší čtvrti v KC. Celkový dojem je asi takovýto: Jsou místa, kde si člověk připadá jak v ráji, o o pár bloků dál ale končí sranda a začíná taková ta americká “filmová” realita.

Utíká to tu jako voda, tak už zase běžím, abych něco náhodou neprošvihnul 😉IMG_0876 IMG_0877 IMG_0897 IMG_0898 IMG_0906 IMG_0912 IMG_0918 IMG_0922 IMG_0932 IMG_0965    IMG_0970IMG_0968IMG_0948IMG_0939 IMG_0980